Emoční inteligence

Historie emoční inteligence

Vše začalo před 2 000 lety, když Platon napsal: „Každé učení má emoční základ.“ Od té doby se vědci, vychovatelé a filozofové pokoušeli potvrdit nebo vyvrátit toto tvrzení o významnosti citů. Bohužel se po celou dobu obyčejně myslelo, že emoce jsou nepřítelem člověka a jsou mu doslova v patách. Někteří dokonce mysleli, že nám emoce zabraňují činit správná rozhodnutí a soustředit se. V posledních třech desetiletích se však na základě rozvoje neurologie a psychologie inteligence tyto názory začínají vyvracet.

V roce 1950 napsal Abraham Maslow o tom, že si lidé mohou zlepšit svou emoční, tělesnou, duševní a mentální sílu. Jeho práce nazvaná „Human potencial“ se svým přístupem vrací k renesanci a humanismu. V 70. a 80. letech pokračovalo ve výzkumu emocí mnoho vědeckých kapacit. Tento seriózní výzkum přišel na smysl obou – emocí i inteligence. Jedním z těchto vědců byl Peter Salovey, nyní na Yale University’s Psychology Department Chair. Salovey řekl, že se v posledních desetiletích představy o emocích a inteligenci změnily – inteligence byla kdysi předností, lidé však pochopily, že není důležitější než život samotný. Emoce byly kdysi zhoubou, a dnes lidé pochopily, že mohou mít podstatnější hodnotu.

Více viz. článek EQ Today

Pojem emoční inteligence (EI) byl poprvé užit v roce 1960 v průvodní literární kritice Van Ghenta a Leunerově psychiatrii. O dvě desetiletí později jej ve větším rozsahu používal Payne ve své disertační práci (MAYER & SALOVEY & CARUSO, 2004). To se psal rok 1985 a Payne, graduovaný student alternativních humanitních věd na univerzitě v USA napsal disertační práci, která pracovala s pojmem „emoční inteligence“. Název této práce byl prvním akademickým použitím pojmu emoční inteligence.

Poté v roce 1990 publikovali článek o emoční inteligenci američtí univerzitní profesoři John Mayer a Peter Salovey. Studium emoční inteligence vycházelo původně z univerzitních článků, které vyšly počátkem roku 1990 (MAYER & SALOVEY & CARUSO, 2000). Mayer (University of New Hampshire) a Salovey (Yale) se pokoušeli vědecky měřit rozdíly mezi schopnostmi lidí v oblasti emocí. Společně zjistili, že každý člověk je jiný ve věcech identifikujících jeho vlastní pocity, pocity druhých a řešení problémů týkajících se emocí. Od roku 1990 tito profesoři vytvořili dva pokusné testy na měření emoční inteligence.

Výsledkem diskuse o původu emoční inteligence je tedy prohlášení, že EI vznikla v článku Petera Saloveye a Johna Mayera („Jack“) v roce 1990. Článek definoval emoční inteligenci jako vědecky testovatelnou inteligenci. Salovey a Jack byli společnými autory.

Odděleně z výzkumu Saloveye a Mayera čerpal Daniel Goleman, který tyto poznatky použil jako klíče pro svůj výzkum a aplikaci v praxi. Goleman odstartoval svoji úspěšnou kariéru článkem pro magazín Popular Psychology, a poté pro noviny New York Times. Okolo roku 1994 a 1995 navštěvoval školy a vzdělávací programy, aby viděl, jak přispívají ke zvýšení emoční inteligence.

Takřka na poslední chvíli změnil Golemanův nakladatel název plánované knihy z emoční gramotnost na emoční inteligenci. Tato kniha byla zveřejněna na obálce Time Magazínu, nejmenšího deníku na americkém trhu. Goleman tehdy začal vystupovat v amerických televizích a získával si popularitu jako konzultant a mluvčí. Výsledkem jeho činnosti se stal z knihy Emoční inteligence bestseller a z Golemana multimilionář.

Bohužel až příliš mnoho lidí v současnosti věří, že jeho verze emoční inteligence je správná. Z tohoto důvodu je Goleman citován jako „guru“ a jeho závěry z výzkumu skupiny MSC (Mayer, Salovey, Caruso) jsou šířeny dále. Budeme-li však hledat objektivní pravdu, tak Goleman pouze shromažďoval informace a myšlenky o mozku, emocích a chování, které vydali jiní. Golemanova kniha tak z velké části postrádá autorovi vlastní myšlenky a hypotézy.

Goleman naneštěstí divoce nadsazuje a ukvapeně dramatizuje význam emoční inteligence jako cestě k úspěšnosti v životě a zejména kariéře. Nemůžeme se proto divit, že jsou obchodní firmy a nadnárodní korporace ochotny zaplatit mnoho peněz za konzultace jeho consorcia. V knize práce s emoční inteligencí jde Goleman ještě dále a tvrdí, že se emoční inteligence skládá z 25 dovedností, schopností a kompetencí. Není náhodou, že jsou právě tyto kompetence požadovány velkými podniky po svých zaměstnancích. Steve Hein z tohoto důvodu hovoří o Golemanově definici emoční inteligence jako o komerční definici.

Created by MPECHAC 2005 ©