 |
|
|
|
V doplnění svého výzkumu Goleman posuzoval nejlepší vzdělávací kurzy V USA. Na základě svých závěrů napsal dva školní programy, dále Six Seconds, Self_science a program New Haven Schools Social Development. Goleman mluvil s mnoha vědci a podařilo se mu propojit jejich práci s vůdčími stranami na školách a v organizacích.
Pocity a emoce jsou složitou součástí každé osobnosti. Přestože výzkum identifikoval 8 vůdčích emocí (strach, radost, přijetí – acceptance (láska), zlost, smutek, zklamání, překvapení, očekávání), každou zkušeností poznáme tucty, ba stovky jejich variant denně. Emoce se totiž mísí a splývají, často si také protiřečí. První emoční princip nám pomáhá vybrat si z těchto pocitů, pojmenovat je a začít chápat jejich příčiny i následky. Pomáhá nám pochopit, jak emoce fungují v našem mozku i těle a vzájemně působí na myšlení, cítění a jednání.
Lidský mozek se drží naučených postojů pomocí nervových drah, jejichž stimulace vede k automatické odezvě. Tato odezva se projevuje navenek jako zvyk podobně jako se cestička rozšiřuje v cestu, cesta v silnici, silnice v dálnici. Člověk proto musí vyvinout mimořádné úsilí, aby přerušil tento pevně stanovený zvyk.
Postoje zahrnují myšlení, cítění i jednání v nepřetržitém cyklu. Postoje si vytváříme v mládí prostřednictvím nejrůznějších cvičení. Učíme se jak být vyrovnaný, jak si zjednat mír i jak se bránit. Tyto strategie nás posilují a člověk si vyvíjí složitou strukturu důvěry podporující silné chování - sebedůvěru. Často nám tento systém postojů slouží dobře, někdy nás však může vést k nevědomé tvorbě protikladů k tomu, čemu skutečně věříme.
Tato konstrukce se opírá o jasné hodnocení vědomých rozhodnutí, významu naší volby a schopnosti představit si příčiny a následky našeho jednání ve vztazích. Proces vědomého myšlení nám dovoluje být impulzivní, jak opravdu chceme být, ale zároveň nám umožňuje také odložit uspokojení, pokud by jeho logika a význam pro nás byly nežádoucí či bolestivé. Vědomé rozhodování je klíčem k hodnocení a kontrole našeho myšlení, citů a jednání. Každý z nás činí nespočet rozhodnutí každou hodinu. Co bych měl jíst k obědu? Jaké šaty bych si měl obléci dnes? Jakou knihu bych měl číst? Které osoby bych se měl zeptat? Činíme tato rozhodnutí nevědomě na základě svých postojů, zvyků a našich osobních priorit. Volby nás formují. V uspořádání tvořené integritou se musíme dívat na ztráty a užitky jak malých činů, tak velkých a řídit naše činy našimi záměry, úmysly a cíly.
Lidé často hovoří o kontrole svých emocí, když potlačují nebo ignorují pocity hněvu, radosti nebo strachu v tvůrčím-rozhodovacím procesu. Toto staré paradigma se zakládá na myšlence, že emoce nás činí méně efektivními; nic však nemůže být vzdálenější stávajícímu výzkumu. City se starají o rozhled (prozíravost), energii a často i konečná rozhodnutí. Namísto přerušování činnosti našich emocí, bychom raději měli pomalu utišit své reakce, tak abychom měli čas učinit kreativnější, prozíravější a účinnější rozhodnutí. Zvláště když jednáme v konfliktu nebo kritice, prospěje nám zpomalení procesu. Opatrnější a pečlivější účast obojího - srdce i myšlení - zaručuje tvorbu opravdu produktivních řešení. Rozšířením odborné vnímavosti k emocím a nabytím schopnosti jejich pojmenování jsme schopni využít své emoce jako zdroje motivace a informací o sobě samých. Emoce jsou palivem změny – výzvy jsou rafinovanou a užitečnou energií – provádíme-li pečlivou a opatrnou volbu, využijeme veškeré síly svých citů.
Motivace pochází z latinského slova „pohyb“. To v podstatě znamená, že jednáme neboť cítíme, že budeme odměněni. Každá výzva oživuje, podporuje a hospodaří se silou naší energie a posiluje nás, abychom byli schopni vytrvat v uskutečnění této výzvy. K tomu musíme proniknout do té části sebe sama, ve které nalezneme větší přehled a vnitřní uspokojení. Jinak jsme závislí na povzbuzování od druhých a můžeme být snadno ovládnuti nesprávnými závěry. Až se naučíme takto ověřovat vnější pohnutky vnitřní silou, budeme moci využít svou vnitřní sílu k nepřetržitému růstu.
Optimismus potvrzuje naší dlouhotrvající motivaci, neboť nám dovoluje vidět budoucnost pozitivně a hodnotně. Optimismus slouží k pohledu za přítomnost a předvídání budoucnosti. Je spojen s pružností a vytrvalostí, obě tyto dovednosti zvyšují naši odolnost proti stresu a výzvám dennodenního života. Optimismus znamená pochopení, že každý má sílu se změnit – tak se rodí odlišnosti – a že, i úsilí (výkon) jedince může zlepšit svět. Naše vnímání budoucnosti vytváří přítomnost; optimistické myšlení bezprostředně zlepšuje náš život.
Empatie je schopnost pochopit a reagovat na emoce jiných lidí. Naše skutečná zkušenost s emocemi druhých; schopnost vidět, jak jsou druzí zraňováni. Velmi nám pomáhá, když vidíme, že každé zranění může být překonáno. Empatie je síla, která ověřuje zlaté pravidlo. Některé části empatie jsou instinktivní. Například, dítě a batole bude sahat a dotýkat se druhých, kteří jsou v tísni; dítě vyhledá mateřskou ochranu, necháme-li jej v pokoji plného brečících dětí. Toto jednání je prvním krokem k budoucí tvorbě empatické odezvy (reakce). Naneštěstí nevědomé a instinktivní způsoby (chování) nevedou automaticky k vědomé empatii. Místo toho, třepetající plameny rodící se empatie musí být opatrně poháněny modelovými rolemi a cvičením. Ti lidé, kteří pěstují empatii na vědomé úrovni, získávají sebeposílení protože řeší situace chytře se zaujetím. To jim pomáhá k tvorbě a udržování vztahů s druhými.
Ušlechtilé cíle aktivují všechny části emoční inteligence. Skrze naše cíle, naše poslání a naše laskavé lidské činy se pro nás stane myšlenka emoční inteligence závazkem, který je v prudkém rozporu s dnešní marnotratností světa. Jakmile se však naše osobní priority zformují v každodenní volby, naše ušlechtilé cíle se vyvinou v dlouhotrvající zaměření. Dlouhodobá zaměření nám dají cit pro směr, dají nám vzpěru k udržení se v bouři a budou kompasem naší duše. Ušlechtilé cíle se stanou měřítkem našeho dennímu jednání a vzbudí naše nejlepší já ke krokům vpřed. Všechny podstatné aspekty emoční inteligence změní naše postoje, vnímání a mínění. Zformují náš vlastní život; pomohou nám stát se osobou, kterou se chceme stát. Naše ušlechtilé cíle ovlivňí naši budoucnost.
 |
|
Created by MPECHAC 2005 ©