Emoce

Emoce a pocity

Máme důkazy o tom, že čím je prostředí složitější a nepředvídatelnější, tím více se funkce neokortexu rozvíjejí a specializují. Je tomu tak proto, aby se jedinec mohl se složitostí a nepředvídatelností prostředí vypořádat. V této souvislosti stojí za zmínku cenné zjištění Johna Allmana, že nezávisle na rozměrech těla mají opice živící se ovocem neokortex větší než opice, jejichž potravou jsou listy. Paměť opic požírajících ovoce musí mít větší kapacitu, aby si mohly zapamatovat, kdy a kde hledat jedné plody, aby zbytečně nelezly na stromy bez plodů nebo nesbíraly plody shnilé. Jejich větší neokortexy jim poskytují větší paměť na fakta, která jsou pro ně nezbytná.

Nezdá se, že by aparát racionality, o němž se tradičně předpokládá, že je neokortikálního původu, fungoval bez biologické regulace, ovšem ta se tradičně považuje za subkortikální. Zdá se, že příroda si vystavěla aparát racionality nejen na vrcholu aparátu biologické regulace, ale rovněž z něj a spolu s ním. Domnívám e, že mechanismus chování řízeného pudy a instinkty využívá jak horní, tak dolní "podlaží" - racionalita je výsledkem společné činností vývojově mladých a starých struktur mozku.

Emoce

William James: "Když prožíváme nějakou silnou emoci a poté se pokoušíme abstrahovat ze svého vědomí všechny pocity o jejích tělesných symptomech, zjišťujeme, že za ní nenacházíme nic, žádné myšlenky, z nichž by se mohla emoce vytvořit, a že zbývá jen chladný a neutrální stav intelektuálního vnímání."

Hlavním problémem Jamesova názoru nebyla ani tak skutečnost, že emoce doslova svlékl a postavil je naroveň tělesnému procesu, což muselo jeho kritiky šokovat, jako to, že mentálnímu hodnocení situací, které emoci vyvolává, přisuzoval malou, nebo dokonce žádnou váhu. Téměř stejně problematická byla skutečnost, že James nepopsal odchylné mechanismy tvorby pocitů, které by odpovídaly orgánovým změnám doprovázejícím emoce.

Pocity

Co je to pocit? Proč termíny emoce a pocit volně nezaměňuji? Jedním z důvodů je, že ačkoli některé pocity mají vztah k emocím, je mnoho pocitů jiných, které k nim vztah nemají. Všechny emoce vytvářejí pocity, jste-li vzhůru a bdělém stavu, avšak ne všechny pocity mají původ v emocích.

K tomu, abychom emoci pocítili, potřebujeme nutně, avšak nikoli pouze, aby se neuronální signály z vnitřností, ze svalů a kloubů a z jader obsahujících nervové přenašeče - toto všechno se během emoce aktivuje - dostaly k určitým podkorovým jádrům a do mozkové kůry. Endokrinní a další chemické signály se rovněž do centrálního nervového systému dostanou jinými cestami v krevním řečišti. Tělové reprezentace odrážejí to, co se právě v těle děje, jsou dynamické, stále se aktualizují, jako by byly připojeny on-line.

Když se něco v těle změní, jste o tom průběžně informování a můžete sledovat nepřetržitý vývoj. Nepřetržité monitorování, tento zážitek všeho, co vaše tělo dělá, zatímco vám v hlavě probíhají myšlenky specifických obsahů, je základem toho, co nazývám pocitem. Je-li emoce souborem změn tělesného stavu spojených s určitým mentálním obrazem, který aktivoval specifický mozkový systém, je základem pocitu emoce zážitek takových změn, které se spojovaly s mentálními obrazy, jež cyklus zahájily.

Jinými slovy - pocit závisí na přirovnání (toto slovo nejlépe vystihuj skutečnost, že obraz vlastního těla následuje po obrazu něčeho dalšího, který vznikl a zůstal aktivní, a že tyto dva obrazy zůstávají neuronálně oddělené - nejde tedy o směs, ale spíše o jejich kombinaci) obrazu vlastního těla k obrazu něčeho dalšího (co lze označit superpozice; aby vznikl prožitek, musí být probíhající obraz těla vztažen k neuronálním reprezentacím, jež tvoří vlastní já - uvědomění si určitého objektu je založena na subjektivitě vnímání objektu, na vnímání tělesného stavu, který se navodí, a na vnímání modifikovaného stylu a účinnosti myšlenkového procesu během celé této akce), například k vizuální představě obličeje nebo sluchové představě melodie.

Neuronální podklad pocitu je doplněn změnami v poznávacím procesu, okamžitě navozenými neurochemickými látkami (například nervovými přenašeči, jejichž uvolnění následuje po aktivaci jader obsahujících tyto nervové přenašeče během úvodní části emoční odpovědi).

/* Definice emoce a pocitu, které předkládám, nejsou tradiční. Jiní autoři často tato slova vzájemně volně zaměňují nebo si myslí, že pocit by se neměl používat vůbec a že v emoci bychom měli rozlišovat její expresivní a zážitkovou část.

Antonio Damasio: Descartesův omyl

Created by MPECHAC 2005 ©