Emoce

Historie pojmu emoce

Tradiční západní myšlení pohlíželo na emoce jako na narušitele duševní aktivity, které musí být kontrolovány. V prvním století před naším letopočtem napsal PUBLILIUS SYRUS in MAYER & SALOVEY (1990): "Ovládněte své pocity, než ovládnou oni vás". Mnohem později, v psychologii, definoval emoce YOUNG in MAYER & SALOVEY (1990) jako "náhlé pomatení jedince jako takového". V těchto přístupech jsou "nevinné" emoce nahlíženy jako "celková ztráta mozkové kontroly" a neobsahují žádné "stopy vědomých záměrů" (MAYER & SALOVEY, 1990).

Druhá tradice se dívá na emoce jako na uspořádané odezvy, protože flexibilně zaměřují rozumové aktivity a následné jednání. Spíše než aby tedy byly emoce charakterizovány jako chaotické, náhodné a do určité míry zmatené, LEEPER in MAYER & SALOVEY (1990) připomíná, že emoce jsou primární motivační síly; které "působí, vyvolávají, podporují a zaměřují jednání". Celkově lze emoce označit za primární lidské motivy (IZARD & BUECHLER in MAYER & SALOVEY, 1990).

Definice pojmu emoce

Etymologicky má tedy slovo emoce blízko k pojmu motivace. Oba pojmy mluví o akci, stavu, jenž je opakem zklidnění, ztišení. Akce má vztah k nějakým cílům: motivace je akce směřující k dosažení cíle, zatímco emoce je akce, jež je důsledkem situací, které dosažení cíle buď ohrožují, nebo vylepšují (HOWARD, 1998).

Z hlediska své struktury mají emoce komponentu zážitkovou (citovou), která je klíčová, protože se konstituuje v jednotě s poznáváním významu situace, a dále komponentu behaviorální (výrazovou představující chování a jednání) a somatickou (zejména visce-rální) (NAKONEČNÝ, 1999). Podle NAKONEČNÉHO (1999) jsou emoce fenomenálně specifické a komplexní psychické jevy hodnocení situace či stimulace a jako takové jsou reakcí na životně významné situace, která vedle identifikace jejich významu zahrnuje také aktivaci individua k účelné adaptaci daným situacím.

Pro potřeby své teorie definují MAYER & SALOVEY (1990) emoce jako organizované odezvy protínající hranice mnoha psychologických subsystémů, které zahrnují fyziolo-gické, rozumové, motivační a zkušenostní systémy. Emoce jsou typicky důsledkem odezvy na podnět, buď interní nebo externí, který má pozitivní nebo negativní valenci (subjektivní význam) pro jednotlivce. MAYER & SALOVEY & CARUSO (2000) považují emoce za jednu ze tří (čtyř) základních složek duševní činnosti osobnosti.

Created by MPECHAC 2005 ©