Emoce

Primární a sekundární emoce

Primární emoce

Emoční reakce na určité charakteristické podněty vnějšího nebo vnitřního světa jsou naprogramovány předem určeným způsobem. Jako příklad takovýchto podnětů bych mohl uvést velikost (jako u velikých zvířat), široké rozpětí (jako u letících orlů), typ pohybu (jako u plazů), určité zvuky (například vrčení), určitou konfiguraci těla (bolest). Tyto charakteristiky pak jednotlivě nebo současně zpracovává některá část limbického systému mozku (např. amygdala, jejím neuronálním jádrům je vlastní dispoziční reprezentace, která spouští typický tělesný stav).

Všimněte si, že k vyvolání odpovědi těla není dokonce ani třeba rozpoznat objekt či zvíře nebo jako takové ani není nutné vědět, co přesně způsobuje bolest. To jediné, co je třeba, je zachycení a zařazení klíčového rysu nebo rysů dané jednotky (objektu, zvířete) časnými senzorickými korovými oblastmi a okamžité dodání této informace strukturám limbického systému.

Proces však s tělesnými změnami navozenými emocí nekončí. U lidí tento cyklus jistě pokračuje a jeho dalším krokem je uvědomění si emoce v souvislosti s objektem, který způsobil vzrušení, a vytvoření spojení mezi tímto objektem a emočním tělesným stavem. Rozlišení emočních stavů, být si vědom svých emocí, dovoluje, aby vaše odpovědi na proměny prostředí byly s ohledem na zkušenosti pružnější. I když k tomu, aby se znalost mohla rozvíjet, vrozenou výbavu potřebujete, vědomé prožití emocí vám nabízí něco navíc.

Primární emoce (tedy emoce vrozené, předem organizované, jamesovské) závisejí na limbickém systému, v němž jsou klíčovými informačními křižovatkami amygdala a přední část opaskového závitu (gyrus cinguly). Primární emoce jsou jistě základním mechanismem. Domnívám se však ,že v průběhu vývoje člověka se rozvine mechanismus sekundárních emocí. Vznikají, když si pocity začneme uvědomovat a vytváříme systematická spojení mezi kategoriemi objektů a situací na jedné straně a primárními emocemi na straně druhé. Struktury limbického sytému na tvorbu sekundárních emocí nestačí. Síť se musí rozšířit o činnost předních částí čelních laloků a somatosenzorických korových oblastí.

Sekundární emoce

Proces začíná vědomým volním zhodnocením osoby nebo situace. Tyto úvahy se promítnou jako mentální představy (neslovní i slovní) organizované v myšlenkovém procesu; týkají se nesčetného množství aspektů vašeho vztahu k určité osobě, dále reflexí současné situace a jejích důsledků pro vás, tak pro další lidi. Souhrnně řečeno, poznáváte neboli kognitivně vyhodnocujete události, jejichž jste součástí.

Neuronálním podkladem takových představ jsou soubory vzájemně oddělených a prostorově organizovaných reprezentací, které se objevují v časných smyslových korových oblastech zrakových, sluchových a dalších. Tyto reprezentace jsou vytvářeny pod vedením dispozičních reprezentací obsažených ve velkém počtu asociačních korových oblastí. Vidíme-li jednoduchý předmět, třeba kostku, zrakové části kůry ji nefotografují, ale informace, které o kostce prošly okem, promění v nějaký typ činnosti vzájemných spojů svých buněk. Informace o složitějších předmětech a jevech jsou reprezentovány v mnoha místech mozkové kůry.

Podnět tedy může jít ke zpracování přímo přes amygdalu, ale současně se analyzuje myšlenkovým procesem a může aktivovat čelní korové oblasti. Sekundární emoce tedy využívají mašinérie primárních emocí. Příroda používá vývojově staré struktury a mechanismy k tomu, aby vytvářela mechanismy nové a dosahovala nových výsledků.

Prefrontální získané dispoziční reprezentace potřebné pro sekundární emoce se od vrozených dispozičních reprezentací potřebných pro primární emoce liší. Aby se získané dispoziční reprezentace však mohly projevit, bez vrozených dispozičních reprezentací se neobejdou.

U pacientů s poškozením nejpřednějších částí čelních laloků (prefrontální kůry) byly narušeny emoční procesy sekundárního typu. Takoví pacienti nemohou vytvářet emoce ve vztahu k obrázkům navozeným určitými kategoriemi situací a stimulů, a tedy si je ani uvědomovat. Titíž pacienti s prefrontálními poškozením však mohou mít primární emoce a jejich afektivita tedy na první pohled jako by nebyla dotčena. Naopak pacienti s poškozením amygdaly a přední cingulární kůry v limbickém systému trpí obvykle výraznější poruchou jak primárních, tak i sekundárních emocí - jejich afekt je tedy zřetelněji otupený.

Základem emocí je podle mne soubor změn v tělesném stavu, který je navozen zakončeními nervových buněk v mnoha orgánech. Celá akce probíhá pod kontrolou příslušného mozkového systému, jenž reaguje na myšlenkový obsah vztahující se k určité jednotce nebo události.

Emoce jsou tedy výsledkem spojení mentálního hodnotícího procesu, jednoduchého nebo složitého, s dispozičními odpověďmi na tento proces. Odpovědi míří většinou do vlastního těla a navozují emoční tělesný stav nebo míří do vlastního mozku (do jader nervových přenašečů v mozkovém kmeni) a navozují další mentální změny.

Antonio Damasio: Descartesův omyl

Created by MPECHAC 2005 ©