Inteligence

Morální inteligence

Na inteligenci se tradičně pohlíželo jako na záležitost intelektu. Inteligentní jedinec byl někdo, kdo vlastnil jistý objem znalostí, zvláštních rozumových schopností, kdo dokázal chápat abstraktní pojmy a uměl se o nich srozumitelně vyjadřovat. V posledních letech je objevován i jiný druh inteligence – inteligence emocionální. Závažná zjištění naznačují, že zvláštní emocionální schopnosti mohou mít pro osobní úspěch stejný význam jako schopnosti rozumové.

Nicméně je tu třetí druh inteligence s ještě závažnějšími důsledky pro osobní blaho. A péče o ni má kromě vlivu na rozvoj jednotlivce přímý dopad na zdraví naší společnosti jako celku. Hovořím o morální inteligenci.

Morální inteligence v sobě zahrnuje schopnost morálně se chovat i morálně uvažovat. Každý z nás má svou vlastní představu, jak definovat morálku vysoce vyspělého jedince. Výzkumy různých kultur prokázaly, že některá kritéria jsou všeobecně platná: spravedlnost, smysl pro povinnost nebo odpovědnost vůči ostatním, důstojnost a sebeovládání.

Termín morální inteligence napovídá, že musíme užívat morální složku své bytosti inteligentním způsobem. Naše morální já nesmí být postrkováno sem a tam chvilkovými impulsy, ani kontrolováno uměle živenými frázemi. Morální jednání vyžaduje analýzu, porozumění a emocionální empatii. Správné jednání může zabránit neuváženému emočnímu projevu nebo malicherné pomstě, které by přinesly nanejvýš chvilkové uspokojení. Snad nejdůležitější je, že morální jedinec představuje ideál, který lidstvo hledá odnepaměti.

U většiny z nás byl pojem dávat dobrovolně potlačen tíživou představou dluhu a povinnosti. Důležité je rozvíjení empatie.

AARON HASS: Morální inteligence. Jak rozvíjet a kultivovat dobro v nás. Columbus, Praha 1999, 152 s., ISBN 80-7249-010-9

Created by MPECHAC 2005 ©