Inteligence

Tři druhy myšlení a inteligence

V roce 1993 popsali Seymour a Norwood pokusy s šachisty, zaměřené na zjištění, jaký druh myšlení leží za jejich herní strategií. dvěma skupinám šachistů (vynikajících a slabých) byla krátce předvedena řada herních postavení, některých běžně hraných a jiných fakticky nesmyslných. Šachisté obou skupin pak byli požádáni, aby reprodukovali předvedené pozici. Vynikající šachisté byli mnohem lepší v reprodukci běžných pozic, zatímco u pozic absurdních podali šachisté obou skupin stejný výkon. Zjištěný rozdíl je dán využitím asociativního myšlení kombinovaného se sériovým v případě vynikajících šachistů; slabí šachisté používají pro všechno pouze sériové myšlení.

Počítače mohou napodobovat jak sériové, tak asociativní myšlení. něco velmi podobného sériovému myšlení může počítač provádět daleko rychleji a přesněji než lidé. Počítače s neuronovými sítěmi mohou už dnes replikovat některé schopnosti asociativního myšlení a s rozvojem technologií se budou určitě zlepšovat. Existují ale mnohé aspekty lidského mentálního života, které žádný počítač, ať skutečný nebo předvídaný, replikovat nemůže.

I když jsme programováni naučenými pravidly a vytváříme si hluboce zakořeněné zvyky díky celoživotnímu formování asociací, zachováváme si svobodnou vůli. Jsme-li ochotni do toho vložit své odhodlání a energii, můžeme tato pravidla změnit a porušit své zvyky. Počítače vždy pracují s programy, v daných hranicích. Hrají to, čemu říkáme konečná hra. Ale lidské bytosti mohou hrát nekonečné hry. Můžeme přesunout cílové brány – můžeme hrát s hranicemi.

To všechno můžeme dělat, protože máme také tvořivé myšlení, vynalézavé a intuitivní. Učíme se svůj rodný jazyk pomocí našeho sériového a asociativního myšlení, ale také jazyk vynalézáme pomocí třetího systému našeho myšlení. Chápeme běžné či dané situace, pravidla a způsoby chování, ale třetím druhem myšlení také vytváříme nové. A především my jsme tvorové mající smysl. Když dostane počítač příkaz programu, neptá se: „Proč bych to měl dělat?“ nebo „Jaký smysl má?“ Prostě jen provede příkaz.

Lidské bytosti si však takové otázky kladou často, a když existují dobré odpovědi, fungují mnohem efektivněji. Počítače mohou manipulovat syntaktickými symboly jazyka – mohou propočítat a uspořádat správné gramatické uskupení slov (tj. takové, které je dané pravidly). Ale jen lidské bytosti mohou chápat sémantiku, význam uspořádání slov, a mají tak také schopnost dekódovat něco takového, jako je metafora. Chápání je ze své podstatě holistické – zahrnuje schopnost uchopit celkový kontext, který spojuje jednotlivé části. Je to podstatný rys vědomí a zároveň také klíč k pochopení neurologické základny duchovní inteligence.

Howard Gardner argumentuje ve své knize Mnohočetná inteligence (Multiple Intelligencies), že existuje nejméně sedm druhů inteligence – kromě racionální a emocionální inteligence ještě například hudební, prostorová a pohybová. Z pohledu Danah Zohar však jsou všechny inteligence – kterých je potenciálně nekonečně mnoho – mohou být vztaženy k jednomu ze tří základních neuronových systémů v mozku a že všechny druhy inteligence, které Gardner popisuje, jsou ve skutečnosti obměnami tří základních typů inteligence (racionální, emoční, duchovní).

DANAH ZOHAR & IAN MARSCHALL: Spirituální inteligence, Mladá fronta, Praha 2003, první vydání, 288 s., ISBN 80-204-1030-9

Úvod do duchovní inteligence

Tři neurologické procesy

Created by MPECHAC 2005 ©