Osobnost

Tradiční třívrstvé členění mysli

Myšlenka psychického vrstvení se objevuje již u Platona a Aristotela: podle Platona nejnižší složkou duše je žádostivost (pudovost), vyšší je vznětlivost (ušlechtilejší city a snahy, jako jsou hrdost, čest) a nejvyšší složkou pak rozum (NAKONEČNÝ, 1995).

Primární složky osobnosti zahrnují tradičně uznávané třívrstvé členění mysli na motivační (konativní), emoční (afektivní) a kognitivní (myslící) část. Již od roku 1750 uplatňuje v psychologii toto členění svůj vliv s významem srovnatelným pro nejnovější přístupy. Příkladem nového přístupu může být například systémové členění primárních složek osobnosti zahrnující energetickou síť, dílnu znalostí, hráče rolí a výkon vědomí. Snad nejznámějším přístupem k primárním složkám osobnosti je Freudova struktura osobnosti, kterou tvoří id, ego a superego (MAYER, 2001).

Třívrstvé členění mysli potvrdil dále MACLEAN in NAKONEČNÝ (1995), který vyšel ze srovnávacího studia savčího mozku, jehož vývoj začal asi před 200 miliony let v období ještěrů. Mozek člověka v podstatě zachovává strukturu tří typů mozku: jde o nejstarší ještěří (prodloužená mícha a mozkový kmen), starší savčí, který se utvářel kolem mozkového kmene a zahrnuje zejména limbický systém, a konečně mladší savčí, charakteristický pro vyšší savce, jehož vývoj vrcholí u člověka (tzn. neokortex, nová kůra – charakteristický útvar mozku u vyšších savců), zejména schopností vytvářet symboly. Každý z těchto druhů mozku má svou specifickou funkci: pudová, emoční a rozumová strategie chování; u člověka se uplatňuje spíše emočně rozumová strategie.

Created by MPECHAC 2005 ©