Osobnost

Fraktální logika afektů

Svou teorii Ciompi nazval fraktální logika afektů ("fraktale Affektlogik"), přičemž slovo fraktální (odvozené z latin. fractus, zlomený) zde znamená "na škále nezávislou sebepodobnost" ("Selbstiihnlichkeit) čili; strukturu ve struktuře struktury“ a je nositelem významu, který tuto teorii spojuje s teorií chaosu. Na tomto místě se musíme spokojit jen s velmi stručným nástinem této teorie, založené na "fraktalitě v deterministicko-chaotických systémech" Teorie chaosu chápe fenomény jako zvláštní případy systémové dynamiky, resp. tzv. atraktorů, které se opakovaně (iterativně) pohybují ve stále nových variacích v rozdílném uspořádání veličin (Ciompi). Příklady fraktality jsou formy rostlin a sněhových vloček, které vznikají kombinací určitých "fraktálů" Jejich kombinací se také vytvářejí umělé krajiny, umělá zvířata atd.). Nositeli fraktality jsou určité invariance.

Typickým příkladem psychické fraktality je vědomí, které vystupuje v nesčetných variantách zážitkových kvalit, ale zahrnuje současně cosi invariantního, co je charakterizuje jako takové (tedy zjednodušeně řečeno jako onu strukturu ve struktuře). Také v interindividuálně nekonečně variabilních emočních stavech působí určité atraktory a repulzory informací, určující myšlení a chování. Typickými fraktálními jevy v rámci emocí jsou např. "logika strachu", "logika radosti" atd. Frakta1ity vytvářejí nelineární dynamickou strukturu, která je táž v mikro- i makropsychosociálních procesech: určité afektivně-kognitivní fraktální struktury působí jak v rovině individuální, tak i skupinové a dokonce i hromadné a národové psyche; mikro- a makropsychosociální procesy mají jednotnou systémovou dynamiku, čili stejně afektivně-kognitivní dynamismy působí v různých rovinách komplexity fenoménů. Fraktální konfigurace afektivně-kognitivních elementů je "afektivní logika", je to "psychická krajina", kterou Ciompi, zdůrazňující především energetickou povahu afektů, označuje jako "komplexní krajinu energetických potenciálů", jež je utvářena kombinací četných atraktorů a repulzorů. Základní otázkou pak je, jak povstávají tyto atraktory a repulzory informací a jak jsou "fraktálně-chaoticky" strukturovány.

Také psychické systémy vykazují, jako všechny přírodní systémy, nelineární dynamiku, tj. nekonečnou proměnlivost uvnitř daných struktur; mají tedy "deterministicky chaotickou" povahu, jsou "fraktálně-chaoticky strukturovány", což znamená, že se i v jejich nekonečné variabilitě vykazují určité invarianty (fraktální fenomény), které jsou "iterativní" (opakující se) jako "sebepodobné" v různých, již uvedených rovinách komplexnosti a interindividuální variabilitě. Těmito fraktálními elementy jsou již zmíněné atraktory a repulzory informací, vytvářející vlastní "afektivní logiku" těch kterých emocionálních modalit. Atraktory jsou vysoce "senzibilní senzory", fungující jako zpracovatelé informace, repulzory fungují jako informační filtry. Typickým psychickým atraktorem je dobrá nálada. Také psychické systémy mají povahu sebeorganizace, jejíž podstatou je interakce mezi "afektivní energií" a kognicí, směřující k realizaci "afektivně-kognitivních programů", tj. určitých vzorců "cítění-myšlení-jednání".

Mezi nejdůležitější fraktální struktury v oblasti psychiky patří následující:

Ciompi pokládá svou teorii za neuzavřenou a soudí, že sjednocuje genetickou epistemologii, psychoanalýzu, neurobiologii a evolucionistickou teorii poznání. Dokládá ji však spíše literárními než vědecko-empirickými fakty. Nicméně je to pozoruhodný pokus o popis a vysvětlení interakcí mezi emocemi a kognicí, i když je v mnoha směrech diskutabilní.

Ve své teorii vychází Ciompi z postulátu konstruktivní povahy evoluce a připisuje myšlení a cítění způsobilost sebetvoření, které přesahuje kauzalitu a logiku kognitivních procesů. Ve "fraktální logice afektů" se stírají možné protiklady myš- lení a cítění, pocitů a poznatků, vytváří se integrované funkční programy, zahrnující cítění, myšlení a chování v jednotně fungujícím celku. Afektivní logika znamená dvojí: "logiku afektů" a "afektivitu logiky", což vyjadřuje postulát, že emocionální a kognitivní komponenty čili cítění a myšlení jsou spolu ve všech psychických výkonech neoddělitelně spojeny. To odpovídá každodenním zkušenostem, ale i psychologickým - podle Ciompiho zejména psychoanalytickým - poznatkům a teorii J. Piageta, že veškeré mentální struktury mají původ v předmětné činnosti, že vznikají ze senzomotorických procesů, které jsou postupně "zvnitřňovány", "mentalizovány". To se podle Ciompiho netýká jen kognitivních procesů, jak soudil Piaget.

Afektivní logika (1. díl)

Autor: L. Ciompi in Nakonečný

Created by MPECHAC 2005 ©