Osobnost

Struktura vlastností osobnosti

Vlastnosti lze modelově rozčlenit do tří substruktur:

  1. Vlastnosti osobnosti, které určují, resp. determinují způsoby a formy projevů, zvláště pak vyrovávání se s novými životními podmínkami a situacemi. Jde o integrální slitiny vrozených a osvojených pohotovostí k určité subjektivně příznačné pohotovosti, dynamice, formě či způsobům odezvy na komplexy vnějších změn, resp. o vnitřní determinanty povahy interakčních aktivit osobnosti. Jedná se o povahové vlastnosti osobnosti, obecněji, resp. tradičně označované jako temperament.
  2. Vlastnosti osobnosti jimiž je konec konců charakterizovatelné zaměření, obsah, směr interakcí subjektu. Jeho postoje, soustava a předivo jeho potřeb a zájmů, soustava vztahů k rozmanitým stránkám objektivní reality (včetně vztahu k sobě samému), které udaného jedince vystupují jako hybná síla, tendence či zdroj interakčních aktivit v reálných kontextech společenské životní praxe. Ve svém komplexu představují substrukturu motivačních vlastnosti osobnosti.
  3. Vlastnosti osobnosti, jež charakterizují dosaženou úroveň a potenciální předpoklady jedince co do struktury a kvality realizace činností, výkonnosti, jednání. Tážeme-li se na tento komplex vlastností, obvykle konrforntujeme nároky na činnost (jednání, kvalitu výkonu) daného jedince a jeho psychickou potenci účinně se s nimi vyrovnat, resp. hledáme odpověď na toázku, co je daný jedinec aktuálně či potenciálně schopen s to realizovat, řešit. Tyto vlastnosti se pojímají jako struktura jeho schopností, resp. jako substruktura schopnostních vlastností osobnosti.

O motivaci se v psychologii uvažuje:

Motivační struktury (upraveno MPECHAC)

Níže uvedená struktura motivace nám ukazuje zaměření jednotlivých oborů na motivační teorie. Bohužel tento jejich důraz je škodlivý. Myslím, že chování člověka lze předpovědět pouze za situace, kdy sledujeme jak jeho motivy a potřeby, tak jeho postoje a sklony k situaci a nakonec hodnoty a jeho charakter současně (MPECHAC - můj názor).

Osobnost lze charakterizovat již na úrovni pro daného jedince příznačných a obecně se ve jeho vztazích s okolím prosazujících postojů a sklonů. Postojem rozumíme obsahové sjednocení, seskupení či integrování různých motivů do konkrétního vztahu daného jedince k určitým oblastem, předmětům a jevům životní reality, k aktivitám a jejich cílům.

Někteří autoři posuzují motivační strukturu osobnosti nikoli analýzou jejich vlastností (rysů osobnosti), ale na základě toho, čeho si nejvíce cení, co považují či nepovažují za hodnotu, k níž je třeba směřovat, která stimuluje k určitým směrům jednání a chování.

Hodnotami se obvykle rozumí ty vlastnosti předmětů a jevů, kterými je dán jejich význam pro toho, kdo jejich významovost posuzuje (hodnotí). Je zdrojem hodnotové orientace (resp. zaměřenosti), selektivního přístupu k jednotlivým aspektům, předmětům a jevům životní reality.

Výklady dynamických motivačních systémů a projevů osobnosti jsou nejčastěji orientovány na problematiku potřeb. Jsou sice rozmanitě pojímány jejich zdroje, projevy i důsledky, různorodě je řešena jejich povaha, podstata a struktura, ale právě v jejich individuálně svérázném sřetězení specifické linii vývoje i rozvoje jsou nejčastěji hledány základní zdroje individuálně svérázných motivačních vlastností osobnosti.

Klíčová motivační struktura osobnosti, tj. soubor takových ústředních motivačních vlastností, na nichž závisí, jak se daný subjekt zachová v rozmanitých životních situacích, byla u nás dlouhá léta vymezována v intencích Rubinštejnova vymezování pojmu charakter jako společensky determinované, zvnitřnělé (aktivním stykem s podmínkami existence na vrozených předpokladech podmíněné a utvářené), individuálně upevněné soustavy zobecnělých motivů, postojů a tendencí individua odpovídat na určité objektivní podněty určitými psychickými činnostmi a interakčními aktivitami.

Erudicí se rozumí pohotová zásoba zkušeností, pojmů, znalostí, dovedností a vědomostí, která jsou získána výchovou a vzděláním.

ZDROJ: Mikšík

Created by MPECHAC 2005 ©